Petr a Markéta Varmužovi jsou naši blízcí přátelé, a když mě oslovili, zda bych uváděla slavnostní uvedení nového CD „Pošli mě, půjdu já“, byla jsem poctěna.
Nahrávku patnácti písniček jsem předem poslouchala a byla jsem nadšená - pohlazení, krása čistých dětských hlasů, působivá hudba, krásné texty, neskutečně krásný zážitek.
Snažila jsem se, abych jim to nepokazila, ale průvodním slovem podtrhla tu krásu. V kostele nebylo v neděli 12.dubna jediné volné místo, lidé dokonce stáli celé dvouhodinové slavnostní žehnání nového díla.
Scholičku vede Maruška Krakovičová společně s Markétou Varmužovou, zhruba od roku 2011. „Dostaly jsme hřivny a chceme se o ně dělit, k potěšení a radosti jiných,“ shodují se obě.
Hudební skladatel Petr Eben složil nádhernou varhanní skladbu s názvem Laudé, neboli Chválím. Řekl, že základní myšlenka, která ho inspirovala byla v poznání, že naše doba je dobou hlubokého nevděku. Nevděku vůči lidem kolem nás, vůči světu, vůči Bohu. Všude jen nespokojenost, vzpoura, skepse. Jen po vděčnosti ani stopa. „Proto jsem svým dílem chtěl vzdát Bohu chválu, jinak by totiž musely kameny volat.“
Stejně vznešený úkol si dali všichni, kdo se podíleli na vzniku CD. Hudební režie se ujal Petr Varmuža a s pomocí své sestry Katky Martykánové dodali písničkám nádherný, skvostný šat. Scholičku podporuje místní kněz a mě osobně dojalo, jak dlouhý a silný potlesk zněl na pozdrav P.Božkovi Měchurovi, který tomuto počinu fandil - dnes už žehná svým farníkům z nebe.
Písničku „Tlukot mého srdce“ Scholička nazpívala a věnovala Filipovi, který je po transplantaci srdce a byl osobně i se svou rodinou přítomen slavnostního uvedení a jehož sestra je součástí sboru. Velmi silný moment, kdy Filipova sestra neskrývala slzy a statečně zpívala pro brášku. Člověk si najednou uvědomuje, jak vzácný a křehký je život a jak je potřeba být vděčný za každý den.
Život - nejcennější dar.
Přitakáváme bez rozdílu.
Jen si tak denně připadat obdarováni – a ne obtíženi.
Alois Volkman
A závěr patřil hymně Papežského misijního díla dětí, která dala titul i novému CD. Potlesk nebral konce, tak ještě na úplný konec se malým kostelíkem nesla poslední píseň, kterou si zazpívali úplně všichni. Závěrečná skladba byla mohutným chórem, až se tajil dech, do toho smích, slzy dojetí i radosti z neopakovatelného okamžiku, čirá radost z krásy.
Díky za krásné dílo, které přináší do rodin radostnou zvěst, že Bůh nás miluje a nikdy neopustí. Díky Scholičko, dílo se podařilo.
Skrze koho dnes může Kristus promlouvat
ve vesnicích, městečkách a městech?
Skrze kněze, teology?
Skrze ty druhé?
Skrze mě?
Mě?
Jana Ilčíková,Dubňany
Fotogalerie
